wz

<<<       Vysoké Tatry 2008       >>>

Fotky z 1.,2.,3. dne


od středy 10. září do neděle 14. září 2008

Vysoké Tatry - výstup na Kriváň.       Kolik jsme vypili boroviček, piv a kolik ušli kilometrů, to už nikdo nespočítá. Jedině co víme naprosto přesně, je počet Nadporučíkových puchýřů levé nohy, těch bylo šest! Překoná někdo někdy tento nevšední výkon? To ukáže čas.A třeba za desítky let při pravidelných tiskovkách zjistíme, že jsme byli svědky nepřekonatelného rekordu.

1.DEN - PROLOG - aneb už nás tu máte

Příprava na přípravu, aneb velké nákupy před odjezdem.       My, pasažéři bartičova "zeleného expresu," jsme se bláhově domnívali, že nás vedoucí zájezdu - Štyk - bude očekávat v našem apartmánu. Samozřejmě, že seděl v hospodě, takže jsme museli čekat než se náš šefíček uráčí přijít. Neměl moc dobrou náladu, což se nelze po 14 dnech rekondičního pobytu aneb"co vydrží játra v Tatrách," až tak divit. I přesto se nám ho podařilo po urputném přemlouvání ukecat na dřívější ranní odjezd na Štrbské Pleso. To jsme ještě netušili, že budeme stávat brzo ráno, úplně zbytečně, neboť náš program dostane značný skluz.


2.DEN - KRIVÁŇ 2494 m.n.m.

Rejže na Kriváni.       Byl to tzv. Nadporučíkův den neboli po našemu Lu(c)ky day. Hlavně ráno na Štrbském Plese bylo celé v jeho režii. Počasí bylo nádherné, všeci jsme byli nadržení na první štreku, když v tom si náš milý Npor.vzpomněl, že mu k řízečkům od maminky chybí nějaký ten čerstvoučký rohlíček. V tomto okamžiku nastal zlom!! Rohlíčků bylo trochu více než jsme čekali a k tomu ještě pletýnky, ty má Npor.obvzlášť rád, když jsou propečené. Prostě pytlík, který si přinesl, vypadal jako menší baťoh a ten se snažil nacpat do svého, už tak notně přeplněného batohu. A jak myslíte, že to dopadlo? Nevydržel zip ani naše nervy, takže jsme to šli spláchnout do prvního lokálu. Museli jsme čekat než se otevřou obchody a Npor.si koupí nový batoh. Aspoň jsme měli možnost se seznámit s místním nápojem zvaný borovička, která nás - jak se později ukázalo, provázela celým naším zájezdem.
Kriváňská vrcholovka.       Před výšlapem se Bartič dušoval, že se nebude honit jak to má ve zvyku, jelikož ho bolí koleno. Tento slib plnil jen do prvního stoupání, kdy se Štykem zmizeli v prachu. Jestli to nevíte, tak Bartičovi na horách říkáme"Divočák", v Tatrách pak "Diviak". V hospodě taky nezůstává pozadu a jeho motto:"Vždycky se dáme boro, ať sme všude skoro," které vymyslel poslední den, hovoří za vše. Ani rychlé Bartičovy a Štykovy nohy však nestačily vyjít na Kriváň dříve, než jej zahalily mraky. Ty nám náladu nezkazily na rozdíl od Poldy, který opomněl vzít s sebou slivovici, takže jsme si nemohli dát zaslouženou vrcholovou. Poté jsem ho já, Rejže, jako stínový vedoucí, ustanovil Hlavním nalévačem. Tuto svou funkci plnil svědomitě až do konce zájezdu. Na vrcholu měl menší příhodu opět Npor. při otevírání plechovky piva. Otevřel ji tak nešťastně, že z ní malou dírkou tryskalo pivo všudem kolem.
Výhled na Tatry z Kriváně.       Na zpáteční cestě jsme se rozdělili. Divočáci posíleni o Poldu zamířili na bus, na Tri studničky a my s Npor. zpět na Štrbské Pleso. Cíl měly obě skupiny stejný -Furkotka, klenot tatranských hospod. Prazroj skvělý, halušky vynikající, obsluha rychlá, ceny lidové.
      Večer jsme strávili sledováním fotbalu mezi našimi slovenskými bratry a Slovinskem v hospodě, kde jsme byli jedinými zákazníky. Strašně nás mrzelo,že bratia prehrali 1:2.


3.DEN - PRIELOM 2290 m.n.m..

      Naše první zastávka byla na Sliezkom dome, betonovém monstru uprostřed krásné přírody pod Gerlachem, připomínající krkonošskou Labskou boudu. Zde ostřílený, větry šlehaný a Tatrami prolezlý Polda zjistil po nahlédnutí do mého talíře, že kapustová polievka je vlastně zelňačka. Poldovi dokonce ráno přibyla další funkce, hlavní vedoucí ho ustanovil "Odpadkovým referentem." Tu zastával už méně svědomitě, což se ostatně čekalo.
      Včerejší výšlap měl nepříjemnou dohru pro naše věčné téma - Nporučíka. Jeho nové, nerozchozené goretextky zapříčinily 5 puchýřů, s kterými i přes veškeré úsilí nemohl pokračovat v naší další cestě. Sraz jsme si s ním dali na Hrebienku. Počasí bylo zamračené, ale naštěstí nepršelo. Tři chytrolíni pod Gerlachem vedli diskusi o tom kudy vede cesta na vrchol a kdyby nás nehonil čas a mraky, tak tam debatují ještě dnes.
      Cestou na Polský hrebeň jsme měli velké štěstí, když jsme viděli pravého, nefalšovaného tatranského sviště, kterého se nám podařilo zachytit i kamerou. Hlavní cíl dnešní cesty, prudký kamenitý výstup na sedlo Prielom jištěný řetězy, byl pro nás hračkou.To určitě nemohli tvrdit turisté, kteří v opačném směru zapříčinili nemalé zácpy. Dalším záchytným bodem byla pro nás Zbojnická chata. Pivečko, borovička, nějaká svačinka a už hurá za Npor.na Hriebenok. 
      Cestu do Smokovce jsme si zpestřili jízdou na koloběžce. Výborný nápad, pane hlavní vedoucí! Polda si půjčil dětskou koloběžku, aby ušetřil 30Sk na boro. Po návštěvě jedné nezajímavé hospody jsme objevili balzám lidských duší, oázu na Sahaře a borovičkový ráj, stánok Duo! Pro zbývající tři večery se stal naším útočištěm, kde jsme zaháněli únavu, probírali samé důležité věci a těšili se na další dny. Jediná nevýhoda tohoto zařízení byla brzká zavírací hodina. Nebo to byla spíše naše záchrana?
      Duo nám doporučil střízlivějící a značně rozechvěný pronajímatel koloběžek. S velikými obavami jsem mu dokonce svěřil svůj nový foťák, aby nás zvěčnil na koloběžkách. Zaplať Pán bůh dopadlo to dobře. Večer měla proběhnout hra v karty o můj větrník, ale žíznivci dostali po uzavření Dua ještě chuť na pár piv. Bohudík přišli, když už jsem si ho vychutnával k večerní kávičce. Potom jsme se ještě stačili dohodnout, dokonce bez připomínek, že cílem naší zítřejší cesty budou Rysy. Páteční termín se nám jevil lepšejší než sobota, kdy tam budou davy víkendových turistů.


4. DEN - RYSY 2499 m.n.m. , VELKÉ HINCOVO PLESO 1956m.n.m. (Npor.)

      Nadporučík po ranní prohlídce hlásí 6 puchýřů. Jak se v dalších dnech ukázalo, byl to už konečný počet. Hodně nás mrzelo, že jsme od něj vlastně dostali "kanára"- 6:0 na puchýře!
      Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, nebyl ráno rybníček Brčálník, ale náš baráček. Odjezd jsme odložili, čekání nám zpříjemňoval Npor. čtením z průvodce, ale ovšem až potom, co si pozalepoval puchýře. Nakonec hmla nehmla vyrazili jsme na električku. Prvním záchytným bodem dnešní výpravy bylo Popradské pleso, kde už se nám sem tam ukázal i oskar. Výhledy od plesa jsou opravdu nádherné, zase si nemohu nechat ujít kýčovité fotky, odrážející se hory v jezeře, sorry v plese. Co nám k srdci rozhodně nepřirostlo, byla zdejší chata. Obsluha katastrofální, (nevím proč ty holky šly vůbec do práce), boro drahé a polévky až od 11 hodin!!
      U rozcestníku vedle chaty ležely nachystané pytle se zásobami pro chatu Pod Rysmi, vážily 30 kg. Každý kdo ho vynese nahoru, dostane za něj čaj a rum zdarma. A to by nebyl náš vedoucí, aby si to aspoň nevyzkoušel. S Poldou měli společně co dělat, aby se jim náklad podařil dostat na jeho záda.Na fotkách je vidět jak našemu milému vedoucímu zčervenaly tváře, od borovičky to ale nebylo. Ovšem co poté následovalo, to bylo holé šílenství. Odlehčený Štyk nasadil vražedné tempo. Cestu, která měla na chatu Pod Rysmi trvat 2:20, jsme s Poldou zdolali výběhem za 1:20, divočáci samozřejmě o cosi dříve. Museli jsme se přitom proplétat davy turistů, někdy i za pomocí nepovolených způsobů, např. loktů, pícháním holí atd. Nedovedu si představit jak to tady vypadá o víkendu za krásného počasí. Na chatě jsme si odpočinek zpříjemnili fantastickým štrúdlem, Bartič s Poldou si dali dokonce přídavek. Ještě teď se při vzpomínce na něj olizuju.
      Na vrcholu jsme se moc nezdržovali, protože bylo zamračeno a taky kvůli tomu, že vrchol praskal ve švech pod příchodem dalších a dalších turistů. Vypadalo to tady jako v Tescu při letních výprodejích. I přesto jsme tu měli hezkou příhodu s jednou romantičkou. Paní se rozplývala nad tím, že je krásné, když se tu sejdou lidi se stejným záměrem, jenom do té doby než ji Štyk zchladil poznámkou: "Vy jste si tady taky přišla dát vrcholovou slivovicu?"
      Asi jste si všimli, že už dlouho nepíšu o našem, a teď už doufám i Vašem oblíbenci Nporučíkovi, hned sjednám nápravu. Šest puchýřů stále tlačilo, proto měl od Popradského plesa samostatný program, Velké Hincovo pleso. Ještě než vyšel, stavil se na záchodě, kde musel platit nějaké korunáčky a vymyslel zde návod jak čůrat zadarmo!.Hajzlslečně řekl, že se mu nepodařilo vykonat potřebu a ta mu ochotně peníze vrátila. Tak se zaceluje díra v rozpočtu po nákupu nového batohu! Jak prozradil, tak cestou jeho pravá noha předbíhala levou, protože ta neměla 6 puchýřů. Ostatně o svých zážitcích z této cesty se s vámi podělí sám,pozor ve verších!

Končí kopec, začíná plošina,
na plese Hincovém sranda začíná.
Nastává vrchol mého dnešního počínaní,
vidím slečnu a mám chuť na ni!

Sakra, začínám být na měkko,
ale Köprov je tak daleko.
Puchýře mě zase pálí
a ta slečna mizí v dáli,
byla z Hradce já to vím,
asi ji už neuvidím.

Spěchám rychle dolů,vidím horu holů,
na kolegy čekám a na mysli klesám,
Furkotku znám, hospodu
a jsme všichni pospolu.
Dále už to všichni znáte!

Váš Npor.

      K tomu myslím není co dodávat, jen to, že tyto verše byly složeny v Klenbě 3.10.2008 mezi 17-18 hodinou. Že by zrod nového génia!?
      Ve Furkotce jsme tentokráte neměli moc času, protože jsme si chtěli užít ještě Duo stánok. Nechci stále psát o Nporučíkovi, ale to opravdu nejde. Bez něj by tyto zápisky, byly nudné a nezajímavé, což sami uznáte. Další jeho příběh se odehrál před Duo stánkom a svědek této události Bartič ho nazval "Dva v jednom." Po výstupu z električky jsem s vedoucím šel na nákup a zbytek výpravy šel přímo do Dua. Npor. stojíce u stánku říká, že je to podobná hospoda, kde jsme seděli včera, doslova řekl: "Tady jsou stejné ceny jako u nás, boro za 20sk, to bude asi stejná firma!" Bartič na to: "…ty chuju, to je ta včerejší hospoda!" Nevím co se Npor. zrovna honilo hlavou, že nepoznal Duo. Asi ještě myslel na svou lásku z Hradce. Povedený den jsme zakončili v Sibirance u Budvárku a opékaných brambůrků.


5. DEN - SKALNATÉ PLESO 1751 m.n.m. aneb všichni opět pospolu

      Na dnešní den bylo hlášeno na horách sněžení. O to milejší bylo pro nás probuzení do krásného rána s nebem bez mraků (stříbrnou vodou řek a zázrakem jménem les), ale už citelně chladnějšího.
      Na mou připomínku Nporučíkovi, že mě v noci kopal, ač máme oddělené lože, trefně kontroval: "Vy chodíte přes den, já v noci!" Ještě jsem Vám zapomněl popsat náš apartmán a jeho zalehací pořádek. Sestavu první ložnice už znáte, druhou ložnici obývají divočáci Bartič se Štykem. Možná se i oni s námi podělí o nějaké pěkné zážitky ze společného nocování, necháme se překvapit. Obyvák propojený s kuchyní si sám pro sebe zabral Polda, aby to měl blízko do ledničky, kdyby přišla v noci žízeň. Velmi důležitý je taky balkón, kde větráme své "voňavé" fusekle a buty.
      Dnešek jsme pojali jako den odpočinkový, tzv. "Od chaty k chatě." První občerstvovací stanice byla u Tutáka, tedy na Bilíkově chatě.Tam se v Bartičově hlavě zrodila geniální myšlenka, jak by měla vypadat podoba pohledu do našeho domovského zařízení Klenba.
      Tím nápadem byl pivní tácek Zlatý bažant, který posloužil jako základ pro napsání našich zážitků z cest. Zde se začali formovat první verše a glosy, zbytek byl dopsán ve večerních hodinách,na základně Duo stánok. Při cestě na Rajnerku jsme si vychutnávali krásu Vodopádů Studeného potoka, na Rajnerce potom borovičku, na kterou musel obětavě vystát frontu, kdo jiný než Hlavní nalévač. Třetím naším zastavením byla Zamkovského chata. Po jídle a nezbytném doplnění tekutin jsme vyrazili na Skalnaté pleso. Cestou se nám otevírali krásné pohledy do Velké Studené doliny a na Slavkovský štít, o kterém Štyk prohlásil, že je pro děcka, že ho dal po obědě. On vlastně o všech zdejších kopcích tvrdí, že jsou pro děcka! Ne nadarmo je naším vedoucím. Na Skalnaté chatě jsme si dávali Smedného mnicha, ale ač jsme měli velký smed, tak se některým toto "pivo"dopít nepodařilo. Na Skalnatém plese bylo stále nádherně, proto se s Nporučíkem rozhodujeme vyjet lanovkou na Lomnické sedlo (2190m.n.m.). Vedoucí se svými poskoky šli rovnou do Tatranské Lomnice.
      Na sedle jsme si s Npor. dosyta užívali výhledy do okolí a vůbec nám nevadilo ani ostré protislunce. Cestou do Lomnice jsme byli nepříjemně zaskočeni tím, že se tu buduje nová sjezdovka až na Skalnaté pleso.
      Dnešní večer byl rozlučkový a podle toho to taky vypadalo. To co se tady odehrálo, to se nedá nazvat jinak než borovičková smršť.. Nejdříve ze všeho jsme taktně vyhodili od našeho stolu místní horské vůdce, kteří se vrátili z Gerlachu, s tím, že už zde sedíme třetí den a máme na toto místo morální nárok. Potom, co jsme je ujistili,že jsme Ostraváci a ne Pražáci, tak nám stůl uvolnili. Po nezbytném langoši jsme se pustili do borovičky, bylo jí neúrekom, konečný počet zněl osm velkých na hlavu! A to mě ještě synci brzdili, když jsem do placu házel poslední stovku se slovy, že ji přece nepovezu domů. Celá tato akce trvala podle Bartiče 1:20 . Značně ji urychlil i majitel stánku, který nám chodil nalévat přímo ke stolu a přitom vyprávěl historku o medvědovi, který chodil nedaleko na třešně a proto dostal jméno "Čerešňak".
      Stačili jsme zde dopsat klenbovní pohled, ale žádné inteligentní verše v něm nehledejte. Na příkladu posuďte sami:

Vždycky se dáme boro, ať zme všude skoro!
A jelikož zme byli všude skoro,
tak zme si dali zase boro.
Ještě jeden kvas a zme v tom opět zas!

      Na zpáteční cestě z Dua, jsme se poprvé za celý zájezd nikde nestavovali, asi víte proč. Co se dělo na baráku bohužel nevím, protože jsem měl na záchodě neodkladné meziměsto. Ale co dělal Npor., to jsem vypátral docela přesně, ačkoliv jsem ho ani okem nezahlédl. Z Nporučíka se totiž večer stává všežravec, který zanechává za sebou nepřehlédnutelné stopy. Ráno jsem nejdříve našel vybílenou ledničku s našimi společnými pivy. Dále jsem nacházel všude po bytě zelený prášek z hráškové polévky a pod stolem značné množství křupek a tyčinek. Nakonec jsem v koutě koupelny našel pohozenou jeho zubní pastu.Inu indián, který umí za sebou důkladně zametat stopy, už z něj asi nebude.


6. DEN - KRUTÉ RÁNO a návrat domů

      Ráno si někteří lidé ani nepamatovali jestli se večer sprchovali. Já se klidně přiznávám, že jsem to nestihl, skrze to dlouhé telefonování. Po snídani a rychlém sbalení jsme vyrazili do rodné hroudy. Odpoledne jsme si dali sraz v Klenbě, kde jsme při prohlížení fotek definitivně zakončili Tatry 2008. Tohoto posezení se neúčastnili Štyk(příprava na noční) a Npor.(zaspal).

Dovolte,abych Vám ještě představil účastníky zájezdu:

  • Štyk - hlavní vedoucí neboli náš šefíček
  • Bartič - divočák a poradce hl. vedoucího - specialista pro rychlost chůze v terénu
  • Polda - hlavní nalévač, odpadkový referent a hlavní odpůrce stínového vedoucího
  • Rejže - stínový vedoucí, hl. dokumentarista a hlavní kritik odpadkového referenta
  • Npor. - hlavní mapař, hl. lékař - specialista na puchýře a hlavní klenot zájezdu

    DOSLOV:

          Kolik jsme vypili boroviček, piv a kolik ušli kilometrů, to už nikdo nespočítá. Jedině co víme naprosto přesně, je počet Nadporučíkových puchýřů levé nohy, těch bylo šest! Překoná někdo někdy tento nevšední výkon? To ukáže čas.A třeba za desítky let při pravidelných tiskovkách zjistíme, že jsme byli svědky nepřekonatelného rekordu.

    A JEŠTĚ P.S.:
          Jelikož se tyto stránky formovaly během října, mohli jsme zaznamenat průběh léčby puchýřů:
          21.9.- všechny puchýře na svých místech,
          27.9.- zbývá doléčit jeden puchýř,
          3.10.- kůžička jako od nemluvněte.

    FAJRONTOVKA:

    Nezapomeňte na další společnou akci, kterou je LYSÁ HORA 21.11.2008!!!
    Dočká se Vitold svého oblíbeného sněhu??? Pojďte s námi a uvidíte.

    Na vrcholovou slivovicu se těší Rejže


    Fotky ze čtvrtého a pátého dne


    Všechny zde zveřejněné fotky pochází z Rejžeho archivu.
  • Poslední aktualizace:

    webzdarma.cz